Mgr.Irena Pokorná
Autorka psychologických a beletristických článků, bloggerka a bývalá terapeutka.
"Píšu, abych tím podporovala lidi trpící dlouhodobým nebo chronickým onemocněním v jejich cestě k seberealizaci, plnění svých snů a v úspěšném překonávání každodenních těžkosti a omezení. Inspiraci nacházím ve vlastní zkušenosti současného života s onemocněním a v předchozí dvacetileté poradenské a psychoterapeutické práci."
Aneb věta, které neunikne téměř žádný rodič… Co tedy s tím, když váš potomek začne úpěnlivě prosit a zároveň slibovat, jak se o psa postará? Je toho mnoho, co pejsek může přinést do života dítěte i celé rodiny. Stejně tak existuje mnoho aspektů k pečlivému zvážení, než pejska pořídíte.
Smrt vždy vzbuzovala v lidech obavy. Přesto v časech před moderní společností byla smrt viditelnou součástí životů mnohem více než nyní. Děti tak byly v rodině přímými svědky a účastníky všech fází života: narození, život i úmrtí. Nyní smrt z našich životů více vytěsňujeme, máme tendenci ji tabuizovat a nebýt s ní v přímém „kontaktu“. O to těžší potom je ji přijímat a zprostředkovávat ji dětem jakožto přirozenou etapu běhu života... Přečtěte si, jak o smrti mluvit se svými dětmi a o co se v tom opřít, abyste nemuseli prožívat obavy, které napadají každého rodiče.
Irena Pokorná115x
V průběhu celých dvou let mě myšlenky opakovaně vracely k otázce, jakou roli a místo mám mezi svými blízkými jakožto člověk, který je vážně nemocný a v důsledku toho „vypadává“ z běžného života běhu. Jak moc dopadá moje onemocnění a zdravotní limity na moje přátele a blízkou rodinu? Mohou tyto dříve velmi intenzivní vztahy zůstat nadále oboustranně vyrovnané a naplněné? Mám vůbec jakožto nemocná a mimo veškeré dění svým blízkým co „nabídnout“?
Irena Pokorná253x
Sedím druhým rokem na židli, která má jen dvě nohy. Kinklá se pode mnou, někdy víc, jindy méně, ale přesto je třeba tak neustále vyvažovat a chytat balanc. A samozřejmě také pečovat o dvě zbývající nohy, o které je můj současný život plně opřený. Jsou obě pevné, ale nemoc už párkrát zkusila jejich dříve zdravé silné dřevo prožrat a udělat v nich dírky jako od červotoče. Jinými slovy, nesmím usnout na vavřínech a nechat vše plynout beze snahy a starosti o svou “židli”...
Irena Pokorná402x
Většina bezdětných žen se shodne na tom, že jedny z nejvíc nepříjemných otázek a reakcí, které mohou od okolí dostat, se týkají právě...
Irena Pokorná340x
Další článek pro Tchibo Blog je na světě. Tentokrát na téma: “Dnešní děti mají mobily, ale dopisy na tábor jsou důležité! Jak to...
Irena Pokorná319x
Další článek, který vyšel na Tchibo Blogu!🙏🏻 Tentokrát o psychice “puberťáka” a o tom, jak toto náročné období rodič může dobře zvládnout. A to nejen o dovolené 😉
Irena Pokorná325x
Když není kontrola a motivace z venku (zaměstnavatel čekající na odevzdání práce, klient v čekárně, nebo dítě ve školce), tak musí přijít motivace zevnitř. Ale je nějaký způsob, jak ji podpořit?👀
Irena Pokorná538x
Věřím, že si rádi počtete a bude třeba pro někoho nápovědou, jak v dnešní době vyhledat pro sebe vhodnou a profesionální pomoc v náročné životní situaci, krizi a nebo “jen” při životní nejistotě a potřebě poradit se s někým “zvenku”.
Irena Pokorná320x
Touhu „vzdát to“, ve smyslu nemuset neustále bojovat s nemocí a prožívat neúspěchy v léčbě, jsem mívala první měsíce neschopenky často. Chtěla jsem černobíle buď ihned být co nejvíc zdravá a vrátit se do práce, anebo od nemoci utéct a rezignovat. Nechtěla jsem ale nikdy rezignovat na život samotný! Tak co jsem si to vlastně představovala pod tou „touhou to vzdát“?
Irena Pokorná634x
