2.12. 2020
MUDr. Pacient, aneb jak s nadějí vydržet nevydržitelené
Už toho jako pacient, myslím, fůru vím, umím a mám dost odžito, koneckonců tak jako mnoho z vás, kdo jste také nedobrovolně...
Irena Pokorná1289x
Články autora
Irena Pokorná
Irena Pokorná1289x
1.12. 2020
Neděsme děti Čertem!
Sv. Mikuláš je tradicí a svátkem dětí, proto by ho tak měli dospělí pojímat, domýšlet důsledky toho, jak tuto tradici dětem zprostředkují. Není cílem děti přeci zastrašovat nebo vyvolávat v nich pocity úzkosti. Opravdu totiž nejsou výjimkou případy, kdy si dítě pro chybu dospělého odnese z původně dobromyslné a laskavé tradice šrámy na duši nebo dokonce traumatickou zkušenost, jejichž projevem může být koktavost, noční děsy, úzkosti a jiné.
Irena Pokorná985x
22.11. 2020
Mami, tati, já chci psa!
Aneb věta, které neunikne téměř žádný rodič… Co tedy s tím, když váš potomek začne úpěnlivě prosit a zároveň slibovat, jak se o psa postará? Je toho mnoho, co pejsek může přinést do života dítěte i celé rodiny. Stejně tak existuje mnoho aspektů k pečlivému zvážení, než pejska pořídíte.
Irena Pokorná955x
5.11. 2020
Báseň „Čekání na zázrak“
Letmé setkání se s básnickým obdobím před 14ti lety a jedna vzpomínková báseň... Je prima uvědomit si, kolik cesty člověk ušel od tehdejší těžké doby plné prvních setkání s nemocí...
Irena Pokorná972x
31.10. 2020
Jak s dětmi mluvit o smrti
Smrt vždy vzbuzovala v lidech obavy. Přesto v časech před moderní společností byla smrt viditelnou součástí životů mnohem více než nyní. Děti tak byly v rodině přímými svědky a účastníky všech fází života: narození, život i úmrtí. Nyní smrt z našich životů více vytěsňujeme, máme tendenci ji tabuizovat a nebýt s ní v přímém „kontaktu“. O to těžší potom je ji přijímat a zprostředkovávat ji dětem jakožto přirozenou etapu běhu života... Přečtěte si, jak o smrti mluvit se svými dětmi a o co se v tom opřít, abyste nemuseli prožívat obavy, které napadají každého rodiče.
Irena Pokorná1027x
11.9. 2020
Život na židli o dvou nohách (2. díl)
V průběhu celých dvou let mě myšlenky opakovaně vracely k otázce, jakou roli a místo mám mezi svými blízkými jakožto člověk, který je vážně nemocný a v důsledku toho „vypadává“ z běžného života běhu. Jak moc dopadá moje onemocnění a zdravotní limity na moje přátele a blízkou rodinu? Mohou tyto dříve velmi intenzivní vztahy zůstat nadále oboustranně vyrovnané a naplněné? Mám vůbec jakožto nemocná a mimo veškeré dění svým blízkým co „nabídnout“?
Irena Pokorná1055x
