Články autora

Irena Pokorná

"Píšu, abych tím podporovala lidi trpící dlouhodobým nebo chronickým onemocněním v jejich cestě k seberealizaci, plnění svých snů a v úspěšném překonávání každodenních těžkosti a omezení. Inspiraci nacházím ve vlastní zkušenosti současného života s onemocněním a v předchozí dvacetileté poradenské a psychoterapeutické práci." Můj příběh si přečtěte zde >>
1.12. 2020

Neděsme děti Čertem!

Sv. Mikuláš je tradicí a svátkem dětí, proto by ho tak měli dospělí pojímat, domýšlet důsledky toho, jak tuto tradici dětem zprostředkují. Není cílem děti přeci zastrašovat nebo vyvolávat v nich pocity úzkosti. Opravdu totiž nejsou výjimkou případy, kdy si dítě pro chybu dospělého odnese z původně dobromyslné a laskavé tradice šrámy na duši nebo dokonce traumatickou zkušenost, jejichž projevem může být koktavost, noční děsy, úzkosti a jiné.

Celý článek
Irena Pokorná877x
22.11. 2020

Mami, tati, já chci psa!

Aneb věta, které neunikne téměř žádný rodič… Co tedy s tím, když váš potomek začne úpěnlivě prosit a zároveň slibovat, jak se o psa postará? Je toho mnoho, co pejsek může přinést do života dítěte i celé rodiny. Stejně tak existuje mnoho aspektů k pečlivému zvážení, než pejska pořídíte.

Celý článek
Irena Pokorná883x
5.11. 2020

Báseň „Čekání na zázrak“

Letmé setkání se s básnickým obdobím před 14ti lety a jedna vzpomínková báseň... Je prima uvědomit si, kolik cesty člověk ušel od tehdejší těžké doby plné prvních setkání s nemocí...

Celý článek
Irena Pokorná852x
31.10. 2020

Jak s dětmi mluvit o smrti

Smrt vždy vzbuzovala v lidech obavy. Přesto v časech před moderní společností byla smrt viditelnou součástí životů mnohem více než nyní. Děti tak byly v rodině přímými svědky a účastníky všech fází života: narození, život i úmrtí. Nyní smrt z našich životů více vytěsňujeme, máme tendenci ji tabuizovat a nebýt s ní v přímém „kontaktu“. O to těžší potom je ji přijímat a zprostředkovávat ji dětem jakožto přirozenou etapu běhu života... Přečtěte si, jak o smrti mluvit se svými dětmi a o co se v tom opřít, abyste nemuseli prožívat obavy, které napadají každého rodiče.

Celý článek
Irena Pokorná912x
11.9. 2020

Život na židli o dvou nohách (2. díl)

V průběhu celých dvou let mě myšlenky opakovaně vracely k otázce, jakou roli a místo mám mezi svými blízkými jakožto člověk, který je vážně nemocný a v důsledku toho „vypadává“ z běžného života běhu. Jak moc dopadá moje onemocnění a zdravotní limity na moje přátele a blízkou rodinu? Mohou tyto dříve velmi intenzivní vztahy zůstat nadále oboustranně vyrovnané a naplněné? Mám vůbec jakožto nemocná a mimo veškeré dění svým blízkým co „nabídnout“?

Celý článek
Irena Pokorná958x
29.8. 2020

Život na židli o dvou nohách (díl I.)

Sedím druhým rokem na židli, která má jen dvě nohy. Kinklá se pode mnou, někdy víc, jindy méně, ale přesto je třeba tak neustále vyvažovat a chytat balanc. A samozřejmě také pečovat o dvě zbývající nohy, o které je můj současný život plně opřený. Jsou obě pevné, ale nemoc už párkrát zkusila jejich dříve zdravé silné dřevo prožrat a udělat v nich dírky jako od červotoče. Jinými slovy, nesmím usnout na vavřínech a nechat vše plynout beze snahy a starosti o svou “židli”...

Celý článek
Irena Pokorná1482x