Bajka O vlcích a dveřích Sherlock

Paní Kozová, jen co ráno vstala, vyčistila si bělící pastou svůj žlutý úsměv, nalakovala si špičky kopýtek a nachystala si tašky na nákup. “Kampak jdeš, maminko?” ozval se rozespale z postýlky Kozlík, zatímco si mnul očka a protahoval dlouhé nožky.

“Musím do obchodu, chlapečku můj, nakoupit Ti nějaké to zelí a kapustičky, co máš tak rád.”

Kozlík zatleskal natěšeně ručkami a vyskočil při té představě oblíbených dobrot z peřin.

“Nezapomeň, Kozlíku, kdyby někdo zazvonil, neotvírej, ani neodpovídej! Okolo chodí mnoho vlčích jehovistů, kteří by si nad Tebou pěkně mnuli tlapy!” zavolala paní Kozová na rozloučenou, ale při vzpomínce na Kozlíkovu upovídanost raději aktivovala na iPhonu bezpečnostní zámek.

Kozlík pokýval z dálky svého pokojíku, aniž by poslouchal, co mu maminka říká, a vrhnul se spokojeně mezi své hračky. A tak, když kdosi venku zazvonil, Kozlík vyběhl ke dveřím, vyskočil na stoličku, aby byl vyšší, a zvesela se ohlásil do domovního telefonu: “Haló haló, kdopak je tam? Tady jsem já a jsem tu sám!”

Na druhé straně se vysokým milým hlasem ozvalo: “Kozlíčku, dobré ráno, tady jsou hodné tetičky. Už jsi někdy slyšel o kozlím království v nebi? Mají tam spoustu kapustiček, nějaké ti neseme ochutnat, prosím otevři nám!”

Kozlík ale nebylo vůbec včerejší a raději zapnul kopýtkem i malou bezpečnostní obrazovku. “U všech kozlů!” vyjekl, když uviděl venku stát smečku vlků v šátcích na hlavách a v drápech držících časopisy “Probuďte se!”

Kozlík byl celý pyšný, jak je prokoukl, a chtěl vyběhnout za dveře a pěkně jim to nandat. Když tu ale zjistil, že je tu asi nějaký zámek navíc, který neumí otevřít.

A tak znovu vyšplhal na židličku a pronesl odhodlaně do sluchátka: “Já vás vidím a neotevřu, protože nejste moje maminka a …” zamyslelo se “… a navíc já už jsem nějakou dobu vzhůru a probouzet se nemusím!”

Vlčí jehovisté chtěli ještě něco říci, ale v tom se za nimi objevila paní Kozová s nákupem. “Fofrem zmizte,” křikla na ně rudá vzteky. Když celá skupina vlků schlíple odešla, odemkla dveře a našla Kozlíka připraveného na stoličce na další  komunikaci s nezvanou návštěvou.

“Kozlíku jeden neposlušný, cožpak jsem Ti neříkala, že nemáš s nikým mluvit a nikomu otevírat?”

Kozlík se zastyděl a vyprávěl mamince, jak chtěl celou situaci samo vyřešit. Koza si jej vyslechla včetně omluv a příslibů pro příště a pohladila ho po hlavě. Moc dobře ale už věděla, že ať Kozlík slíbí cokoli, bude lepší se spolehnout na nové bezpečnostní dveře a jejich dálkové sledování na iPhonu.

Poučení:

Jedny bezpečnostní dveře Sherlock vyřeší i tu nejstarší bajku.

"Píšu, abych tím podporovala lidi trpící dlouhodobým nebo chronickým onemocněním v jejich cestě k seberealizaci, plnění svých snů a v úspěšném překonávání každodenních těžkosti a omezení. Inspiraci nacházím ve vlastní zkušenosti současného života s vážným onemocněním a v předchozí dvacetileté poradenské a psychoterapeutické práci." Můj příběh si přečtěte zde >>