Jestli jste se dočetli až sem a jste tímhle altruistickým sebedávajícím kouzelníkem, pak právě VÁM chci hluboce poděkovat za to, že jste, jací jste, a proto děláte to, co děláte. Zachraňujete lidské životy. Možná, že právě VAŠE krev teď putuje mými žilami! DĚKUJI!🩸
Irena Pokorná137x
Ona energie plynoucí mezi vámi dvěma se umenšuje spolu s vnitřním i vnějším prostorem, který vašemu přátelství patřil. Chtě nechtě začnete svou nemocnou kamarádku/kamaráda šetřit, chránit, omlouvat a zároveň s tím s ní méně a méně v životě počítat. Každý se jakoby ocitáte nejprve v jiném městě, potom v jiné kultuře a potom na jiném “kontinentu”, nakonec na jiné “planetě”. Cesta mezi vámi je delší a delší.
Irena Pokorná329x
Většinu času ležím na infuzích, sestřičky, které po dvou letech zase moc ráda vidím (mám pocit, že i ony mě:)), mi nosí jednu infuzi za druhou, vypráví, jak se měly po tu dobu a co je tu nového, která z nich je babičkou, která se přestěhovala, jak jim slouží zdraví, jak tu probíhal lockdown. Je to jako návrat do místa, kde jste zažili nejtěžší chvíle, ale tihle lidé se o vás postarali, ať jste kňučeli bolestmi, brečela, nebo se báli...
Irena Pokorná891x
Už toho jako pacient, myslím, fůru vím, umím a mám dost odžito, koneckonců tak jako mnoho z vás, kdo jste také nedobrovolně...
Irena Pokorná1209x
Letmé setkání se s básnickým obdobím před 14ti lety a jedna vzpomínková báseň... Je prima uvědomit si, kolik cesty člověk ušel od tehdejší těžké doby plné prvních setkání s nemocí...
Irena Pokorná903x
V průběhu celých dvou let mě myšlenky opakovaně vracely k otázce, jakou roli a místo mám mezi svými blízkými jakožto člověk, který je vážně nemocný a v důsledku toho „vypadává“ z běžného života běhu. Jak moc dopadá moje onemocnění a zdravotní limity na moje přátele a blízkou rodinu? Mohou tyto dříve velmi intenzivní vztahy zůstat nadále oboustranně vyrovnané a naplněné? Mám vůbec jakožto nemocná a mimo veškeré dění svým blízkým co „nabídnout“?
Irena Pokorná1000x
