Chronická onemocnění v kostce, aneb trocha vědy

Na pojmu „chronické onemocnění“ stojí celý tento web a přesto zde ještě na tohle téma nepadla vědečtější objektivní slova. Takže nyní si k obsahu a významu pojmu pojďme říci víc a za pomoci různým zdravotnických zdrojů zkusme dát dohromady co nejvíce srozumitelné vysvětlení...

Chronická onemocnění postihují stejně jako krátkodobá (akutní) nemoc jakýkoli orgánový systém v těle. Jejich odlišnost od krátkodobých nemocí spočívá tedy v délce trvání a v pravděpodobnosti dosažení plného uzdravení. Ta je u krátkodobých nemocí vysoká, zatímco u onemocnění chronického naopak.

Průběh chronického onemocnění je vleklý, dochází při něm v těle k trvalým (např. degenerativním) změnám v různých orgánových systémech (=pohybový aparát, nervová soustava, játra, ledviny aj.) a zpravidla se jedná o onemocnění doživotního charakteru. Vlastní onemocnění je tedy (až na některé případy) sice „nevyléčitelné“, ale je takzvaně „léčitelné“.

Z míry závažnosti onemocnění a symptomů vyplývá i míra zhoršení kvality života nemocného, a to v komplexní podobě: po stránce biologické, ale i psychické a sociální. Zpravidla je nutné do života nemocného zařadit zásadní režimová a léčebná opatření (např. náročná farmakoléčba, opakovaná chemoterapie, krevní transfuze, aplikace inzulinu, fyzioterapie, dechová a svalová cvičení, jídelní návyky atd.), která se spolu s projevy onemocnění (bolesti, únava, fyzická omezení aj.) promítají následně do snížených možností pracovního a společenského uplatnění pacientů.

S pojmem “kvalita života” se v ordinacích setkáváme jako s ústředním pojmem a oblastí, o kterou se “bojuje”. Čím dříve přijme pacient za cíl nikoli se úplně uzdravit (bojuje v tomto případě o něco nereálného a je opakovaně frustrován), ale “zvyšovat kvalitu života” byť po malých částech a leckdy s nárazem na limit nebo její opakované zhoršení, tím lepší šance má na prožití spokojeného a vyrovnaného života s onemocněním.

Léčba chronického onemocnění vychází především z toho, co se o konkrétní chorobě a o jejím rozvoji ví.

Úplné vyléčení je tedy možné jen vyjímečně. Jedná se o situace, kdy dojde k vývoji medicíny a nalezení nových léků. Například u některé chronické kožní nemoci lze vyléčit nalezením a důslednou aplikací vhodného preparátu. V některých případech je možná kvalitní náhrada poškozené funkce, která umožní plnohodnotný nebo téměř plnohodnotný život (např. transplantace, či náhrada).

Často je ale možná jen léčba cílená na to, aby se nerozvíjelo další poškození. Vlastní chronické onemocnění není vyléčeno, ale je efektivně bráněno v dalším poškozování tímto onemocněním. V některých případech nelze průběh onemocnění významně ovlivnit, takže zbývá jen ovlivnění nepříjemných doprovodných symptomů (např. pomocí analgetik, fyzioterapie apod.).

Zásadní je v tomto VČASNÁ DIAGNOSTIKA a započetí léčby, ještě než dojde k nevratným změnám.

Pro chronická onemocnění je bohužel ale specifické, že se v jejich průběhu stále rozvíjí další reakce organismu na prvotní příčinu a tedy i v případě, že se podaří příčinu odstanit, již vyvinuté reakce budou přetrvávat a chronicita onemocnění spolu s nimi.