Dítě a psychiatrická diagnóza?

Diagnostika psychických, resp. psychiatrických obtíží u dětí je velmi obtížná, a to i z důvodu, že dítě je teprve ve vývoji a je přirozeně velmi zvažováno mu přiřknout diagnózu, se kterou již bude chodit po světě celý život. Některé odchylky ve vývoji a psychické poruchy jsou navíc u dětí i obtížně diagnostikovatelné. Rodiče tak často nedostávají odpověď na to, proč se jejich potomek chová specificky a odlišně od ostatních dětí, a obtížně pro něj i sebe hledají pomoc. Některé symptomy mohou být u rozdílných poruch navíc podobné. Např. u stejného dítěte bychom mohli diskutovat, zda se jedná o symptomy separační úzkostné poruchy, nebo zda projevuje např. autistické rysy. Obě tyto potenciální diagnózy se liší co do potřebného přístupu k dítěti: utužovat jej, nebo jej naopak před ohrožujícími podněty chránit? Zařadit jej do běžné školy, nebo do školy specializované na děti se specifickými potřebami? Zajistit péči psychoterapeuta, nebo spíše zajistit odborníka na problematiku autismu? Určení správné diagnózy je podstatné právě v tom, že vede k indikované léčbě. Ideálně by se mělo dětem dostávat mezioborového přístupu, tzn. že by v případě podezření na nějakou psychickou poruchu mělo proběhnout vyšetření zdravotní (obvodní lékař, potažmo psychiatr), psychologické (dětský klinický psycholog) a pedagogicko-psychologické (pedagogicko-psychologická poradna). Z těchto základních vyšetření již by mělo být zřejmé, o jaké potíže se u dítěte jedná, popř. mohou být ještě doporučena další vyšetření na specializovaném pracovišti. Pokud se rodič dostane do situace, že váhá, nebo že si není první diagnostikou jist, vždy má právo vyhledat názor více odborníků.