Irena PokornáAčkoli na Vánoce toužíme nejvíce po klidu, pohodě a příjemném pozastavení se v kruhu nejbližších, tak právě o tyto svátky jsou naopak úzce spojené se stresem. Ten je zpravidla způsoben tím, že máme sami od sebe (potažmo naše okolí od nás) velká očekávání, co všechno musíme udělat a stihnout, s kým vším se stihnout setkat a bez čeho by to nebyly “ty pravé Vánoce“.
Mnohé z toho, co děláme, se přirozeně váže ke kouzelným tradicím, sváteční atmosféře a zvykům, které máme rádi. Ale v jejich provedení a podobě na nás tlačí komerční aspekt a obtížně dosažitelný obraz “dokonalých Vánoc” jako z reklamy: šťastně se objímající široká rodina u stromečku, který je jako ze žurnálu, pod ním hory drahých dárků na půjčku, bezchybně prostřený vánoční stůl s dokonale vyvedenými tradičními chody a doma upečenými třiceti druhy cukroví, a to vše na pozadí vyblýskaného pokoje, kde nenajdeme jediné smítko.
Jistě se v duchu shodneme na tom, že náplní adventního času nemá být hektické a vystresované usilování o dosažení takového „obrazu“. Naopak. K jemně nostalgickému a klidnému pozastavením a poodstoupení od komerčních ideálních Vánoc nás vždy může dovést připomínka podstaty a symboliky Vánoc: jsou to svátky pokoje a klidu, svátky lásky, lidské a rodinné soudržnosti a též svátky štědrosti, velkorysosti a dobré vůle.
Každý máme trochu jinou představu Vánoc, kterou se každoročně snažíme naplnit. Začít se zamýšlet nad její změnou a přehodnocením bychom měli ve chvíli, kdy se z příjemného času Vánoc stane předem obávané období plné stresu, nechtěných povinností a zbytečných napnelismů. Kdy místo klidu a pohody jsme na roztrhání a kdy se ocitáme pod tlakem obav, že něco neuděláme přesně podle představ svých, či našeho okolí, že něco nestihneme a že si to v závěru „správně neužijeme“.
Je úlevné s nedokonalostmi prostě počítat, nebrat je jako pohromu a umět se jim zasmát. Kouzlo Vánoc totiž nezmizí kvůli neumytým oknům, spálenému lineckému, nutnosti koupit z finančních důvodů menší dárky, nebo kvůli výměně kapra za kuře.
Leckdy stres vzniká už ze samotných obav ze stresu a z očekávání, že všichni musí být o Vánocích šťastní. Ve snaze (nebo dokonce až pocitu povinnosti) „být šťastní a veselí“ můžeme snadno zapomenout na to, že i během Vánoc jsme stále lidmi. Je přirozené a normální, že se něco nepovede, že děti mohou rošťačit a „blbnout“, puberťáci koulet očima anebo se dospělí při rodinné sešlosti chvíli handrkují a dohadují. Kdy jindy než právě o Vánocích máme možnost tyhle momenty velkoryse přejít, neřešit je a užít si to, co nás o svátcích dělá spokojenými.
Leckdy se stane, že je člověk tak zaměřený na činění radosti ostatním a naplňování vnějších očekávání, až zapomíná na své vlastní potřeby a přání. Ani jeden z těchto extrémů Vánoční pohodu nepřináší a je třeba začít nacházet zdravé kompromisy.
Když si něco takového u sebe uvědomíte, nebo vnímáte, že něco prostě není „OK“, potom je na místě se zamyslet nad tím, čím to je, co byste potřebovali jinak a co byste rádi změnili. Jsou potom různé cesty k vedoucí ke změně, např. „svolat“ vánoční poradu nejužší rodiny, kde se vzájemně podělíte o reflexe dřívějších svátků, o přání do budoucna a kde můžete hledat řešení ke spokojenosti vás všech.
Je príma, když jsou na poradě i děti, které mají trefné postřehy, nápady a jejichž přání jsou důležitá.
Na “rodinné vánoční poradě” můžete společně probrat například:
- co pro koho z vás Vánoce znamenají a co si při nich připomínáte, resp. připomínat přejete,
- co byste si přáli z adventních a vánočních příprav, zvyků a činností ponechat, co byste vynechali a co naopak byste začlenili nově
- kde, kdy a s kým trávíte Vánoce a jak je v tom kdo spokojený, nebo co by kdo navrhoval jinak, a jak to jde dohromady se zvyklostmi v širší rodině
- Jak mohou u vánočních příprav a zařizování přiložit „ruku k dílu“ všichni (děti podle věku).
Je jen na vás, jaká bude vaše „ideální“ podoba Vánoc. Ke spokojenosti někdy vedou někdy i změny, které se ale lidé zpravidla obávají udělat kvůli očekáváním svého okolí a “aby někoho nezklamali”. Přesto může nastat čas udělat kroky, které nebudou populární po všechny, například:
- Vymezit si jeden den jen pro nejužší rodinu a na prostor pro odpočinek, zábavu, pohádky…
- Zvyky a tradice lze pojmout i střídměji a neznamená to, že je ošizujeme.
- Návštěvy lze rozplánovat zvladatelně a příjemně, a to jak časově, tak co do jejich podoby.
- Rodina dojde k závěru, že si přeje trávit svátky komorněji a např. se neúčastnit všech rodinných či přátelských sešlostí, nebo změnit, kde svátky tráví.
Jistě je důležité při každém „vymezení se“ zohlednit potřeby a situaci ostatních, zejm. to, abychom tím někoho nepoškodili (např. osamělý starší příbuzný, nebo rodič či prarodič v obtížné životní situaci, kteří nás potřebují), ale pokud nic takového „nehrozí“, má každý právo slušně odmítnout některá pozvání anebo změnit dosavadní zvyklost.
Vždy je důležité jak umět hledat kompromis, tak umět citlivě a asertivně říci “ne”. Respekt k potřebám a přáním svým a své nejužší rodiny není projev sobectví, a to ani i ve chvíli, kdy tím nenaplníme některé z vnějších očekávání.
Nejsložitější situaci má zpravidla nejmladší generace, čili mladý pár s dítětem, který bude trávit první Vánoce jako nová samostatná rodina. Právě u nich začíná vznikat nová podoba vánočních oslav, tradic a zvyků do dalších let. Je směsicí toho, co si oba přinesli ze svých původních rodin, ale i nových prvků.
Už během samotného plánování a domlouvání může dojít k nesouladu nebo ke konfliktu, ať už mezi partnery samotnými, nebo mezi nimi a rodiči z jedné či druhé strany. Příčinou může být, že se zvyklosti z původních rodin odlišují, anebo že je na „mladou“ rodinu velký tlak v tom, kdy a s kým má svátky slavit. Pro prevenci neshod je dobré mít na vědomí, že:
- Rozhodnutí by mělo být ideálně kompromisem, kdy oba partneři vytvoří nejprve prostor pro “novou” rodinu a vlastní podobu Vánoc, kdy se sjednotí a domluví na „svých“ zvyklostech a tradicích, a následně najdou prostor pro oslavy v širší rodině.
- Důležité je si při tomto procesu vzájemně naslouchat, snažit se o porozumění sobě navzájem a říkat si otevřeně své potřeby a názory.
- Jako první se tedy potřebují domluvit partneři v nové rodině, posléze by měli citlivě ale jednoznačně říci o svém rozhodnutí svým rodičům, potažmo dalším příbuzným.
- Rodičům a prarodičům „mladých“ bych doporučila dát mladé rodině prostor pro vlastní domluvy a respektovat jejich volbu. Nejvíc nové rodině uleví, když budou vědět, že se může svobodně rozhodnout a že se nemusí cítit pod tlakem očekávání z jakékoliv strany.
Pozn. autora: Specifickou skupinu tvoří úplně nové podoby rodiny vzniklé rozvodem v nových rodinách. Pokud tam přetrvávají konfliktní vztahy a rodiče se nemohou domluvit sami, doporučuji rozložení času s dítětem mezi oba rodiče a jejich rodiny řešit u odborníků (pokud to už není stanoveno soudně). Hlavní je brát v potaz situaci očima dítěte, pro které je tato proměna rodiny velmi náročná sama o sobě, natož o vánocích.
Již brzy na Tchibo blogu 🔜 (zde)
