Jak se z pandemie nezbláznit, aneb pomohou i obyčejné malichernosti

Jsou to téměř tři týdny, co jsem sem dávala (více odborný než osobní) článek na téma psychické pohody v čase domácí karantény a koronaviru. Od té doby sleduji na okolí a na sobě samotné, že to není ale tak snadné denně vše potřebné uvádět do praxe. Že toho je vlastně docela hodně, co si od nás současný stav pandémie žádá a že by bylo skvělé, kdybychom do té vší náročnosti mohli vnést také odlehčení.

Co všechno s koronavirem přibylo do našich životů

Stejně jako Vy, domnívám se, i já u sebe si všímám, že mi k běžnému dni chronického pacienta přibylo dost věcí: hojné šití roušek (s revmatickýma rukama paráda, že?), široká telefonní a Skypová komunikace s mnoha lidmi, kteří jsou také v domácí karanténě nebo na home-office, sledování deprimujících a emočně náročných zpráv o dopadech koronaviru na lidstvo (včetně toho, že si člověk začíná mnohem víc všímat dopadů nejen na zdraví těch nejzranitelnějších, ale i na ekonomiku, politiku, demokracii a mezilidské vztahy).

Přibyla samozřejmě i nepříjemná obezřetnost při pohybu venku (byť jen na procházkách) a vnímání hutné atmosféry mezi lidmi, projevující se důsledným odstupem, sklopenou hlavou a viditelnými obavami. Chtě nechtě (ač jinak přehnanými obavami z nákazy netrpím) je se mnou také nějak přítomen i fakt, že patřím pro své onemocnění do té „ohrožené skupiny“ snadno nakazitelných obyvatel, kterým by virus nadělal v těle „parádní“ paseku.

Tak jako všem, i mně na hrb přistály obavy o moje nejbližší (kteří nemají ten luxus domácího bezpečí jako já) a jakožto dřívějšího psychoterapeuta a sociálního pracovníka mě velmi trápí, že se nemohu připojit ke svým kolegům terapeutům, kteří hojně pomáhají lidem v psychické nouzi. Tak jako bych to udělala v době před onemocněním a invaliditou… Koneckonců ani na psaní e-booku není teď mnoho prostoru a sil (ač právě o nich v něm píšu).

A k tomuto “výčtu” atypických pandemických momentek si tak nějak automaticky běží standard každého dne chronicky nemocného: bolesti, nadále aktivní a destruktivní záněty, běžný život s limity, které je třeba průběžně překonávat, únava, nové léky… Skoro “jen tak mimochodem”.

Na chvíli se zastavit a odlehčit si od závažnosti

Došlo mi poměrně záhy, že je ale také potřeba umět trochu přibrzdit a ubrat té závažnosti a naléhavosti. Právě proto, aby byly potom zase síly pro vše potřebné. Jednoduše řečeno, je důležité začlenit do tohoto pandemického maratonu i dny (nebo chvíle), které člověku dobijí baterky a díky kterým může získat znovu nadhled a odstup od toho všeho, co nás má tendenci zvenku až dramaticky pohlcovat.

Potřebujeme humor, nápaditost, naslouchání své vlastní mysli a svému vlastnímu tělu. A jejich pomocí můžeme získat lehkost, resp. odlehčení té závažnosti, která je všudypřítomná. A také si můžeme nastavit hranici a míru, do které necháme celý nouzový stav a vše s ním související proniknout do našich myslí, emocí, vztahů a domovů. A pokud nejsme existenciálně ohroženi, potom si můžeme kdykoli udělat příjemný, odlehčující a očistný čas. Každý po svém, podle toho, co teď a tady chce a může udělat pro odlehčení duši a tělu, ať je to chytré nebo hloupé, ať je to významné nebo naopak vůbec, prostě to udělejte. Pro sebe samotné a pro to, abyste mohli dál čelit zátěži, kterou procházíme, ale třeba s větší lehkostí.

Na závěr recept "jen" pro ženy 🙂

A dál čtěte spíše jen ženy (muže bych tentokrát moc nepotěšila), a to konkrétně ženy, které potěší a zaujme i velmi odlehčený, humorný a záměrně až povrchní recept na to, jak se dostat z pandemické tísně, rozmrzelosti, přetížení, únavy apod. a jak se o sebe postarat „virus-nevirus“. Dovolte si to, situace je vážná už takhle dost, tak proč si trochu nevydechnout.

  • Dejte si vanu s pěnou, nebo dlouhou sprchu! Vyzkoušejte třeba ten sprcháč, co si šetříte už od Vánoc.

  • Oholte si nohy (a tak).

  • Namasírujte se peelingem nebo jen obyčejnou houbou - každý centimetr na těle, ať je pěkně opečovaný.

  • Udělejte si vlasy! Nabarvit, jinak učesat, dát si zábal, ostříhat 😉

  • Vybělte si zuby (ikdyž to nefunguje), nalakujte si nehty, nebo udělejte cokoli dalšího malicherného.

  • Vezměte si na sebe kytkovaný legíny (nebo něco barevnýho a milýho - však ono už těch vytahaných tepláků a triček máme plný zuby, že...).

  • Dlouuuuuze se podívejte do zrcadla a užijte si, jak jste krásná!

  • Vezměte psa a jděte ven (možno i kočku, morče, nebo jen sebe).

  • Sedněte si na slunce a dívejte se. Jenom se dívejte okolo, na zelenou trávu, na stromy v rozpuku, na modrý nebe. 

  • Když nikdo není v dohledu, sundejte si roušku, ale pssssst! (trocha ilegální činnosti vždy potěší… ale jasně, neohrozit tím sebe ani jiné).

  • Nepřemýšlejte!

  • Doma po procházce, jak říká spisovatel Fulghum, “teplé koláčky a studené mléko Ti udělají dobře” (pro nás marody bych zvolila jinou jídelní formaci).

  • Položte hlavu na polštář, opřete si do měkkého každý kloub nebo cokoli, co Vás bolí, zachumlejte se do deky a zavřete oči. 

  • Uvolněte každý i ten nejmenší sval a vaz v těle a dýchejte!

  • Pusťte si oblíbený film nebo seriál, který byste nikdy nepřiznala, že sledujete.

  • Dnes se nazajímejte o koronavirus a odhlašte se ze sociálních sítí.

  • Zavolejte kamarádce, o které víte, že se spolu můžete smát a dovolit si řešit jen blbosti. 

  • Až přijde domů ten, koho máte ráda, přitulte se a řekněte mu, jaký jste měla pěkný den.

  • Jděte včas spát a uvědomte si ten prima pocit, když jdete po super koupeli v barevných legínách po přírodě a těšíte se na koláčky a mléko a heboučký relax pod dekou. Uvidíte, že druhý den ráno bude lépe!😊

"Píšu, abych tím podporovala lidi trpící dlouhodobým nebo chronickým onemocněním v jejich cestě k seberealizaci, plnění svých snů a v úspěšném překonávání každodenních těžkosti a omezení. Inspiraci nacházím ve vlastní zkušenosti současného života s vážným onemocněním a v předchozí dvacetileté poradenské a psychoterapeutické práci." Můj příběh si přečtěte zde >>