Irena PokornáOslavy svátku Sv. Mikuláše jsou u nás spojeny zejména s původní lidovou tradicí, podle které v předvečer svátku sestupuje Mikuláš z nebe na zem a obchází spolu se svými pomocníky Čertem a Andělem domovy dětí, aby je obdarovali sladkostmi, nebo naopak uhlím, podle toho, jak byly děti přes rok hodné.
Z historie víme, že Sv. Mikuláš proslul mezi lidmi svou laskavostí, štědrostí a pomocí potřebným. Obdarovával chudé a dětem pokládal za okno dobroty. Legendy vypráví např. o tom, jak chránil nespravedlivě obviněné, jak vzkřísil zabité děti a vysvobodil rodiny z dluhů.
Tradice oslav svátku se samozřejmě v čase vyvíjely a společnost potřebovala vyvážit dobrotivost původně osamoceného Mikuláše „zlým“ čertem, který má děti postrašit a ty zlobivé pokárat a “vytrestat”. Jeho protipólem a další laskavou bytostí se stal Anděl, který děti před Čertem hájí a chrání. Mikuláš je v této trojici ten spravedlivý, který posuzuje prohřešky dítěte a následně je odměňuje.
Podoba a pojetí této tradice se dále proměňuje jednak s moderní dobou, jednak v návaznosti na nové poznatky z psychologie dítěte. Úkolem nás dospělých je tedy nejen pro naše potomky mikulášské zvyky a tradice zachovat, ale také je dětem umět předat a zprostředkovat zábavnou, citlivou a srozumitelnou formou. Při plánování „Mikuláše“ je užitečné zvážit několik různých aspektů:
- Co chci dítěti předat jako poselství této tradice a jaký prožitek mu chci dopřát?
- Jak a na co bude nejspíš dítě reagovat?
- Jakou podobu „setkání“ dítěte s Mikulášem, Čertem a Andělem zvolím a kde v tom bude moje role rodiče?
Než se děti poprvé setkají s těmito třemi nadpřirozenými postavami, potřebují na to být rodičem připraveny a slyšet od něj bezpečný rámec a vysvětlení příběhu. Zejména malé děti mají velkou představivost, jsou velmi citlivé k “nadpřirozenu” a hranice mezi realitou a fantazií je u nich tenká.
Bez dostatečného vysvětlení a blízké přítomnosti uklidňujících rodičů by se mohly děti ze setkání s Mikulášskou trojicí velmi snadno vylekat a prožívat situaci jako děsivou a ohrožující. Důležitá je tedy především příprava dítěte na tento svátek. Každý rodič zná své dítě nejlépe a ví, kam smí zajít, co ještě dítě potěší a co už ho příliš rozruší.
Postavy Sv. Mikuláše, Čerta a Anděla mohou rodiče dnešním dětem přiblížit podle toho, co chtějí, aby bylo jejich poselstvím pro dítě. Pomocí k tomu mohou být různé kreativní techniky, omalovánky, výroba ozdob a samozřejmě čtení obrázkových příběhů.
V dřívějších dobách měla mikulášská tradice bezpochyby i výchovný a poučný cíl. Při dnešních vědomostech o negativním vlivu trestů na psychiku dítěte se navíc domnívám, že je tento “výchovný” aspekt původní tradice již přežitkem.
Slibovat si tedy od návštěvy Čerta a Mikuláše “nápravu” chování dítěte není ani chytré, ani vhodné a ani nelze čekat, že se výchovný účinek. Nehledě na to, že je nevhodné využívat k výchově dítěte primárně odměn a trestů. Důsledkem výchovy postavené na strachu bývá u snížená důvěra v sebe sama, své schopnosti a vlastní rozhodování, či absence pocitu bezpečí a jistoty.
Ideální formou pro menší děti je možnost nejprve tyto postavy spatřit z dálky a bez toho, aby s dítětem přímo hovořily. Nabízí se tak příležitost např. procházky po městě spolu s laskavým vyprávěním o mikulášské legendě a následné obdarování dítěti sladkostmi do punčochy doma za oknem. To, že se dítě nesetká s mikulášskou trojicí tváří tvář na prahu domova, celé tradici rozhodně nikterak neubírá na kvalitě.
Pokud si ale přejeme, aby se dítě setkalo s Mikulášem blíž, dříve než ho pozveme domů, můžeme zvážit ještě jiné varianty, jako zúčastnit se různých besídek (např. v mateřské škole) či nadílek spolu s dalšími dětmi a rodiči. Děti tam mohou např. zarecitovat básničku, pokud samy chtějí, a mohou si i užít očekávání obdarování. Je vždy dobré si předem zjistit, jak jsou takové akce organizovány, abychom na to mohli dítě připravit a necítilo se zaskočené či v rozpacích.
Vždy je na místě respektovat individuální přání dětí, když se jim do takové akce prostě nechce.
Rodiče mohou také pozvat Mikuláše k dětem domů, ale opět považuji za důležité s ním předem stanovit scénář a chování tak, aby dítě mělo hezkou vzpomínku. Pokud se některé z rolí zhostí někdo blízký, tím lépe. Vždy by naše úvahy o vhodnosti měly být odvozeny od věku a osobnosti dítěte. Nutnou součástí setkání dítěte s Mikulášem je naše rodičovská podpora a ochrana dítěte.
Samozřejmě je jasné, že starší děti již tuší, že za maskou se skrývá převlečený člověk, ale malé děti situaci berou “doslovně” a v mladším věku je pro ně i citlivé samotné setkání s cizími lidmi, či jejich vstoupení do jejich domácího prostředí. Toto vnímání a prožívání dítěte je přirozenou součástí jeho vývoje a musíme jej respektovat a nezlehčovat.
Obecně si myslím, že Mikuláš by měl dítě hlavně pochválit a pokud vše probíhá v dobré atmosféře a klidu dítěte, může i zmínit některé slabší stránky dítěte a podpořit jej v jejich změně.
Čert v našem pojetí je spíše rozpustilá a legrační bytost, kterou děti znají z českých tradičních pohádek. Naštěstí jsou u nás zatím v menšině děsivé masky čertů (Krampus), pocházející z Německa či Rakouska. Právě tyto totiž mohou dítě k smrti vyděsit a k dětským oslavám Mikuláše rozhodně nepatří.
I u českého čerta mohou nastat situace, které snadno přivodí emocionální zranění dítěte a která by měly být zapovězeny. Příkladem za všechny jsou z mého pohledu “zvyky”, při nichž jsou děti strkány do pytle a odnášeny do pekla a rodič tomu nejen nebrání, ale dokonce to podporuje.
Obdobně děsivý bude pro dítě vstup hrůzného či dokonce podnapilého Čerta řinčícího řetězy do dětského pokojíku a hrozícího trestem či jeho únosem apod.
Podobně umí nadělat mnoho škody i celoroční hrozby Čertem nebo podobnou „institucí“, které jednak neplní účel a jednak se z oslavy mikulášského svátku může rychle stát bolestná či traumatická zkušenost.
Sv. Mikuláš je tradicí a svátkem dětí, proto by ho tak měli dospělí pojímat, domýšlet důsledky toho, jak tuto tradici dětem zprostředkují. Není cílem děti přeci zastrašovat nebo vyvolávat v nich pocity úzkosti. Opravdu totiž nejsou výjimkou případy, kdy si dítě pro chybu dospělého odnese z původně dobromyslné a laskavé tradice šrámy na duši nebo dokonce traumatickou zkušenost, jejichž projevem může být koktavost, noční děsy, úzkosti aj.
Vyšlo na Tchibo Blogu🎅🏼‼️(ZDE)
