Neplodnost a bezdětnost

„Založení rodiny“ je pro valnou většinu žen i mužů logicky spjato s manželstvím, vytvořením domova a následným zplozením potomka. Je to přirozený a očekávaný způsob žití lidstva a reprodukce je považována za samozřejmou součást běhu života a je naší základní potřebou. Pro oba partnery bývá největším smyslem života mít dítě. Nemožnost otěhotnět či diagnóza neplodnosti je tedy spojena s řadou dopadů na oba partnery. První momenty zvýšené snahy se postupně proměňují na zaměření se pouze na otěhotnění a stávají se leckdy až posedlostí. Pár se potýká s těžkými emocemi, jakými jsou pocity frustrace, zklamání, selhání, bezmoci, viny, studu, ale i vzteku. Objevuje se deprese, úzkostnost, pocity méněcennosti a strach z reakcí okolí, který vede k izolaci páru. Tyto pocity a vzniklé konflikty mezi partnery destruují postupně celý vztah. Dochází k devastaci plánů do budoucna a společného fungování. Život je zaměřen jen na nemožnost počnout dítě a stres tím vznikající v závěru ještě snižuje pravděpodobnost otěhotnění. Zásadní chybou, jak je možno vidět v příběhu Jany a Erika, je uzavřít se do sebe, oddělit se a neříct si o pomoc specialistů i okolí. Podlehnutí studu, obviňování svého protějšku a motto, že „vše musíme zvládnout sami“ je cesta vedoucí k rozpadu vztahu. Všem párům v této situaci velmi doporučuji vyhledat centrum asistované reprodukce, kde jim bude poskytnuta komplexní odborná péče lékařů i psychologa, který je specializovaný na pomoc párům, který je přirozeně a bez vlastního zavinění uvězněn v bludném kruhu emocí, myšlenek a reakcí, které nemožnost početí vyvolává.