Irena PokornáNe nadarmo se na téma „povrchní krása a bohatství“ versus „vnitřní krása a bohatství“ vypráví mnoho příběhů, bájí a pohádek, říkajících např. to, že i z ošklivého káčátka může vyrůst krásná mladá labuť a z Popelky se může stát princezna. Pohádky a příběhy nás doprovází od dětských let a měly by nám skýtat i ponaučení a naději. Přesto doposud ani ony ani jiné moudrosti nepostačily, aby se děti i dospělí nemusely potýkat s předsudky odvozenými ze zevnějšku: ať už ze vzhledu, majetku, nebo postavení.
Nadále existují společensky platné normy o tom, co je krásné, co znamená úspěch a štěstí. Málokdo z nás se při každodenním životě dívá více pod povrch a spíše většinu času kategorizujeme a přisuzujeme lidem vlastnosti a kvality (a nekvality) dle toho, co navenek ukazují. Samozřejmě tento mechanismus funguje i naopak: čím dál víc nám doba a společnost umožňuje, resp. nás tlačí navenek „hrát“ toho, kým bychom měli být, ale nejsme jím – hrajeme role, které se domníváme, že jsou ty správné, hodnotné a společensky ceněné.
Pro psychiku je ale neúnosné se příliš lišit navenek od toho, jací jsme uvnitř. Je psychicky vyčerpávající a způsobující osamělost, když schováme sebe samotné za povrchní krásy a společensky uznávanou roli, nebo když tajíme, jaký život doopravdy žijeme za stěnami krásných domů. Půvab lidství je právě v rozmanitosti povah, schopností a vzhledů, stejně tak v různorodosti zájmů, hodnot i lidských osudů. Úkolem každého z nás je učit se žít v souladu se sebou samými a stejně tak i ostatní respektovat v jejich specificích.
Pokud zajdeme příliš daleko a příliš se sobě vzdálíme, vystavujeme se riziku psychického či fyzického onemocnění, anebo minimálně potlačení sebe samotných a nemožnosti seberealizace a pravdivého sebeprojevení. Což je život doslova ve svěrací kazajce.
- Podle toho, jak se k sobě stavíte uvnitř a jak tento svůj postoj k sobě projevujete navenek, podle toho se k Vám bude stavět i Vaše okolí!
Nebojme se svou odlišnost nejprve zkoumat, dívat se na ní, posléze se s ní žít v souladu alespoň vnitřně a následně ji projevit i navenek jakožto svou přijímanou součást. Věřte tomu, že když budete navenek vystupovat se sebou spokojení ve své odlišnosti a nebudete o sobě pochybovat, nezavdá to vašemu okolí podněty pro protikladný postoj vůči vám, spíše naopak.
Příklad z mého života: dokud jsem tajila svou homosexualitu, žila jsem v obrovské křeči. Ve chvíli, kdy jsem prošla procesem přijetí a následného coming-outu a již jsem ze své odlišnosti nedělala vědu a stavěla jsem se k ní jako k něčemu úplně přirozenému, co ke mně patří, nikdy jsem nezavdala svému okolí příčinu dívat se na tuto mou odlišnost jinak – diskriminačně, s pochybnostmi apod. Naopak, doposud (a je tomu už 15 let) platí pravidlo, jak se k sobě stavím uvnitř i navenek sama, tak se ke mně staví i moje okolí.
