Irena Pokorná | BLOG

5.11. 2020

Báseň „Čekání na zázrak“

Letmé setkání se s básnickým obdobím před 14ti lety a jedna vzpomínková báseň... Je prima uvědomit si, kolik cesty člověk ušel od tehdejší těžké doby plné prvních setkání s nemocí...

Celý článek

Irena Pokorná716x

31.10. 2020

Smrt vždy vzbuzovala v lidech obavy. Přesto v časech před moderní společností byla smrt viditelnou součástí životů mnohem více než nyní. Děti tak byly v rodině přímými svědky a účastníky všech fází života: narození, život i úmrtí. Nyní smrt z našich životů více vytěsňujeme, máme tendenci ji tabuizovat a nebýt s ní v přímém „kontaktu“. O to těžší potom je ji přijímat a zprostředkovávat ji dětem jakožto přirozenou etapu běhu života... Přečtěte si, jak o smrti mluvit se svými dětmi a o co se v tom opřít, abyste nemuseli prožívat obavy, které napadají každého rodiče.

Celý článek

Irena Pokorná765x

11.9. 2020

Život na židli o dvou nohách (2. díl)

V průběhu celých dvou let mě myšlenky opakovaně vracely k otázce, jakou roli a místo mám mezi svými blízkými jakožto člověk, který je vážně nemocný a v důsledku toho „vypadává“ z běžného života běhu. Jak moc dopadá moje onemocnění a zdravotní limity na moje přátele a blízkou rodinu? Mohou tyto dříve velmi intenzivní vztahy zůstat nadále oboustranně vyrovnané a naplněné? Mám vůbec jakožto nemocná a mimo veškeré dění svým blízkým co „nabídnout“?

Celý článek

Irena Pokorná849x

29.8. 2020

Život na židli o dvou nohách (díl I.)

Sedím druhým rokem na židli, která má jen dvě nohy. Kinklá se pode mnou, někdy víc, jindy méně, ale přesto je třeba tak neustále vyvažovat a chytat balanc. A samozřejmě také pečovat o dvě zbývající nohy, o které je můj současný život plně opřený. Jsou obě pevné, ale nemoc už párkrát zkusila jejich dříve zdravé silné dřevo prožrat a udělat v nich dírky jako od červotoče. Jinými slovy, nesmím usnout na vavřínech a nechat vše plynout beze snahy a starosti o svou “židli”...

Celý článek

Irena Pokorná1279x