Irena PokornáPůjčky, hypotéky, leasingy a život „na dluh“ je dnes běžnou záležitostí. Stát žije na dluh, jeho občané žijí na dluh. Norma nám udává styl života „tady a teď“ a „mít = být“. V reklamách, v médiích a v okolním světě se nám každodenně vyjevuje fiktivní představa dokonalé reality plné věcí a zážitků, které náš život dozajista udělají šťastným, plnohodnotným a úspěšným. Zároveň s tím je nám ze všech stran podbízena i lákavá možnost mít cokoliv z toho ihned a bez námahy, „jen“ za podpis na smlouvě o půjčce. Trh tímto velmi chytře reaguje na přirozenou lidskou potřebu spokojenosti a otevírá tak možnost vyřešit různé vnitřní nepohody a nespokojenosti člověka (nízké sebevědomí, neúspěch, frustrace, prázdnota, potřeba se zavděčit aj.) materiálnem: věcmi, majetkem, jídlem, luxusní dovolenou apod. Ani na jednu z těchto věcí navíc nemusíme mít ani své peníze a můžeme se všeho nabažit na dluh ihned a cítit se ihned „šťastni“. Tato okamžitá povrchní spokojenost získaná bez jakéhokoliv úsilí a vlastního podílu bohužel ale vyprchá velmi rychle a vrací se stav nespokojenosti (násobený stresem ze zadluženosti), která je úrodnou půdou pro další půjčky a nákupy. Půjčování si se může rychle stát návykovým jako např. gambling, závislost na nakupování, na jídle apod. Ke gamblerství však na rozdíl od života na dluh nepřistupujeme jako k „normě“…
